Všem přeji pěkný večer, nedávno mě namotivovala spolužačka
děkuji Dee! K novému článečku, dostala jsem zcela nevynou otázečku ja jsem se dostala k anorexii a proč? A hned mě napadlo že e o tom mohu rozepsat mnohem více než jsem očekávala a sdělit to všem ostatním, kteří by se o to zajímali. :)
Tak kdebychom mohly začít, zdá se že na úplném začátku. No znáte to dětství. Já nebyla jako všichni ostatní rozmazlována, vychovávána a s celou rodinou! Narodila jsem se mamince bez otce, který nemá ponětí že vůbec ještě žiju.
Tedy aspoň doufám! Ale prý byl mistr republiky v kulturistice!! :D Vlohy se nezapřou. Jak jsem rostla, tak samozřejmě do výšky a ještě více do šířky.
Momentální výška 176 ale žirafa nejsem!! :D Už od malička mě vychovávala spíše více teta, další teta a babička. Mamka totiž v mých tří letech skoro rok možná dýl a několikrát byla pryč a pracovala v Německu. Takže mi chyběla mateřská láska. Později ve školce jsem měla hroznou vychovatelku a v druhé školce mě šikanovala jedna holka.
No prostě hrůza. potom ve škole se semnou skoro nikdo nebavil, neuměla jsme pořádně číst ale měla jsem nejhezčí otazníky ve tříde!
YES!! Takže jsem nikdy nemělá skvělý prospěch jako moje sestřenice. A dokola jsem slýchavala koukni se na sebe ty jsi tak tupá sebe nikdy nic nebude. Za to sestřenice byla skvělá, chytrá, neměla problémy s písmenky v mluvení, psaním ale já nebyla jako ona a věděla že nikdy nebudu. Potom další věc co jsem pořád slýchavala, jsi tlustá, nejez tolik, pořád jenom žereš! Ale co já byla malá a jídlo jsem prostě měla ráda. A když už jsem ve druhé třídě mohla jít a nachystat si jídlo sama, malá holka, která nemá rozum tak cobyste čekaly. Samozřejmě tam čokoládka, tam nutela, tam zase nějaká sladkost a všem o byl šumák! Já jsem se neřešila, spíše bylo téma mje teta alkoholička, děda taky alkoholik od mamky přítel ... nemá cenu an ipsát co si o něm myslím a jak ho nesnáším, jelikož jsme si nadávaly, praly a nesnášely se. Na druhém stupni to bylo podobné, hádky se spolužačkami, přestěhovala jsem se na vesnici další hádky s kamarádkami. Stáhla jsem se do jedé party, kam jsem musela zapadnout a začala kouřit a později hulit trávu, občas se i sebepoškozovat. A nastal zlom a já se rozhodla že přejdu na jinou základku! Nikdy, největší chyba v životě. Ano měla jsem dvě dobré kamarádky s kterými jsem se začala po měsíci nebo po dvou hned hádat a vše bylo pryč. Nová třída mě nenáviděla, ještě více než ta předtím.
Byl to úžasný pocit. A já problémy začala řešit jinými a jinými způsoby. Sebepoškozování jsem se zbavila ale začla hrozně moc pít alkohol! Poté mě to přešlo a po nějaké době začala znova hulit trávu. To mě samozřejmě také přešlo a začala polykat pláta prášků. díky bože za můj rozum a toho jsem nechala taky! Několik beznadějných zamilování. A mamka neměla o ničem tušení. Taky jak by mohla když jsem trávila čas buď venku nebo zavřená v pokoji nebo někde úplně jidne a vracela se domů o půlnoci. Měla jsem deprese deno denně jsem brečela a měla myšlenky na sebevraždu. Během tohodle období se mi zhoršil hodně prospěch a já dostala první čtyřky. A sny o střední škole byly pryč. Na cestovku mě nevzaly a já šla na Hotelovku, kterou jsem nenáviděla. Jediná výhoda byl intr. Ten pocit volnosti bez rodiny, jenom s přáteli. To bylo prostě boží. Na intr jsem šla s nelepší kamarádkou a co se nestalo my se pohádaly. Ale uplně moc. Já se přestěhovala na jiný pokoj a půlroku jsem se nebavily. potom jsme se usmířily a já se pohádala s jinými kamarádkami.A přišly problémy já měla stres a pokaždé když jsem jela na intr jsem zvracela, bývala jsem často nemocná a prošla jsem si operaci kolene. Ale ke konci roku to bylo už vše v pohodě. Já prospěla a bylo všechno fajn. Užívaly jsme si prázdniny a já začala cvičit. Sice jogu ale začala jsem se formovat a ze 100 kilo bylo 90. To jsem jídlo ale neřešila. Potom jsmese vracelyzpátky an intr a každý mě chválil, že vypadám skvěle a mě to moc těšilo. Konečně jsem dostávala pozornosti od okolí a já byla šťastná. Objevila jsem posilování a začala posilovat. Už jsem si začínala hlídat jídlo a trošku se omezovat. A váha šla dolů ještě více.. A okolí si mě začínali více a více všímat. Přestala jsem jíst sladké, bílé pečivo mastné jídla. A já měla najednou 77 kilo a připadala jsem si jako král! Ale pomalu a jistě si toho všichni přestaly všímat a já vedla opět můj nudný život s hádkami, depresemi a jednou skvělou kamarádkou. Začínala sem mít strach z jídla a omezovala jsem se víc a víc. Ale kalorie jsem v té době ještě moc neřešila. Jen jsem se orientačně koukla olik to má a snědla to. Ale bylo to už špatné. Začala jsem omdlívat, stále mi bylo špatně, byla jsem unavená ale nenapadlo mě že to mám z malého příjmu. A já objevila kalorické tabulky. a tose stalo moji jedinou zálibou. Přesný počet klorii, gramů denního přímu. A já byla v sedmém nebi. Ale to jsem netušila že příjmám ještě méně než předtím. Denní příjem 700- 900 aklorii max. A kdyz bylo 25 kalorii navic bylo mi zle a zvýšila jsem cvičení. Začala jsem pít hektolitry zeleného čaje a bylo mi dobře. Cítila jsem se naplněna. Nikoho a nic jem nepotřebovala. byla jsem přece já a jídlo, které jsem měla totálně pod kontrolou a nic mi to nemohlo skazit. Konečně jsem dosahovala něčeho, čeho jsem byla sama schopna. A cítila sem pocit uspokojení. Moje hlavní téma jídlo, kolik, kdy jak a proč! Dkonce se mi zlepšil školní prospěch a začalo se mi dařit! Později mi všichni říkali ať už neubnu, že to stačí a ať začnu jíst více. To jsem Anu ještě moc neznala a nepoci´tovala a já se "snažila" navyšovat příjem. Ale nešlo to snědla jsem o 100 kalorii více a měla výčitky a začala více cvičit. Poté jsem se chtěla najíst ale nešlo to, měla jsem křeče, strach a vyhazovala pulku z mála zeleninového salátu abych se nenajdela moc! A stále to pokračovalo, nevěděla jsem co se děje.Tak jsem přestala navyšovat a příjem snížila ještě více. A víte co hned mi bylo lépe uspokojilo to mé potřeby, psychiku a já měla opět vše pod kontrolou. Anorexii byla moje nejlepší kamarádka. teda já jsem jí tak brala. Díky ní jsem neměa na nic čas, pořád jsem musela řešit jídlo, byl u mě někdo koho jsem chápala. A naplňovala můj život natolik abych nemyslela na nic špatného a myslela jen na to co bylo pro mě důlžité. a čeho jsem já sama chtěla dosáhnout. Nepotřebovala jse ničí lásku, neměla jsem na ni čas. Neměla jsem čas chodit ven s přáteli. Mohal jsm jen hladovět, dělat jídelníčky, cvičit a učit se. A byla jsem nejšťastnější osoba pod sluncem. Adala mi to co jsem nejvíc chěla pozornost celého okolí, viděla jsem jak na mě koukají, ukazují a baví se o mě. A já dosáhla toho po čem jsem toužila celý život. O zájem okolí!
Na závěr bych chtěla napsat mé uvěomění= Nikdy jsem nebyla hubená, nikdy jsem neměla dobré známky a sama jsem slýchávala že ze mě nic nebude že jsem tlustá a hloupá a všichni orpoti mě jsou lepší. U všech jsem vždy byla na posledním místě a to mě trápilo. Neměla jsem dobrou kamarádku, keré bych byla přednější ale vždy jsem se pro všechny mohla rokrájet. mohla jsem si dělat kdy, co, a proč jsem chtěla všem to bylo jedno. Ale já o tak nechtěla. A ona tohle vše ve mě schovala a řekla mi že já to nepotřebuji a opravdu jsem nepotřebovala. Boužel jsem žila v pouhé iluzi. A ona mi níčila celý můj život!
Tak doufám že pochopíte co jsem tady tímhle chtěla říct a některým holkch to pomůže k uvědomění co ona je zač a žeto opravdu není vaše kamarádka. Musíte přijít jen na to pročzrovna ona se vám vmotala do toho života a vy sami jí nesmíte vtom životě chtít! já se svámi opět loučím a zase někdy v dalším článku! :)
