Aaaa, opět vás zdravím. Po nevím jak dlouhé odmlce....:) ;) Nebyl čas, nálada. No to snad známe všichni z nás. Je tady konec školního roku pro některé dnes, pro některé v úterý a maturanti ti už ho mají dávno. Ale dostala jsem nápad ke skvělému článku ke kterému mě navedl kamarád...:)
Dříve jsem neřešila nic bylo mi vše úplně jedno. Měla jsem depku tak jsem seděla, brečela a utápěla jsem se v žalu. A co mi to pomohlo!!§ No nepomohlo vůbec! Jak by se dalo očekávat. No taky jsem díky tomu spadla do Anorexie, přejídání a končí to bulimi! Ve, které se momentálně plácám ale to je vedlejší. Vždy jsem byl nějak sportovní typ. Ale potom problémy s kolenem a ja nedělala nic a zase nic a pořád nic. Skončilo to operací a opět jsem nedělala nic. Pak bylo pár chvil kdy občas sem šla na tělocvik ale to rychle skončilo ale chyba!!
A jak to začalo?! Jednou mě teta vyzvala o prázdninách ať jdu sní cvičit jogu. Tak jsem to zkusila! Rodney je prostě blázen a nechápala sem jak to dokáže. Ale já začala chodit za tetou každý večer. Nemohla sem chodit, lilo ze mě jak z prasete a já se cítila úžasně. To začali první povyky kamarádů!Proč to jako dělám?! Ale já jím to nedokázala vysvětlit cítila jsem něco úžasného a nevěděla jak to popsat.
Potom přišla škola na jogu nebylo moc času ale oběvila jsem 30ti denní výzvu. A řekla jsem si že to zkusím jestli vydržím. A ano vydržela jsem. A cvičila dál a dál. Každý den. Postupně jsem si začala ty výzvy kombinovat a cvičila jich více. Potom jsem cvičila hodinu denně ano hodinu já to zvládla. Cvičení se pro mě začalo stávat každodení stereotyp. Prostě cvičit cvičit a cvičit.
Potom se to zvrhlo a já cvičila několik hodin denně, do toho chodila na 3hodinové procházky rychlou chůzí ale o tomhle se mi moc zmiňovat nechce...:(
Musela jsem přibrat a začala jsem se zaměřovat na serie, počty opakování jak cvičit a jaké cviky. Brala si petky, plnila batohy a měla jednu velkou činku, která je snad stejně stará jak já. Svaly mě začínaly bolet a s jídlem rostly. Začali vykukovat svaly, které jsem v životě neviděla. Začala se zajímat o různé stravování. Nikdy nebyl den co bych vynechala cvičení. Byla to pro mě závislost. Ale až nezdravá spojená s problémy. To už mi ale přestávalo stačit a příšla era dalsího domácího cvičení u strejdy...:)
Strejda dostal stroje, činky a já začala chodit k němu. Ještě větší pokroky než předtím. A tady už to začínalo. Měla jsem dobrou náladu a začínala se těšit až vylezu ze školy a pujdu si zacvičit. Měla jsem špatnou náladu a váhala jestli jít cvičit ale nakonec šla a bylo mi lépe. Lidé se mě začaly vyptávat co dělám že nemám čas chodit večer ven nebo hned po škole. A já jednoduše řekla že chodím posilovat. A co mi na to řekly?! Začali se smát. A proč to jako děláš? K čemu ti to je? Je to úplně blbost a mě takové věci zrazovali. Oni nechápali proč o dělám a ani to pocopit nechtěli.
Co také dělá dnešní mládež sedí u počítače, televize chodí po nocích venku, hulí, kouří a chlastají každý den. No děkuji ale nechci! Přemlouvala jsem mamku ať mi dá na permanentku do fitka že to chci a musím zkusit.Že mi to u strejdy už nestačí. Ale na permici jsem si našetřila až sama.
Přišla jsem do světa železa, plného strojů a dřiny. A viděla ty lidi jak na sobě pracují a co dělají. Ano ze začátku jsem byla ztracená. Nevěděla co mám dělat. Ale to se změnilo.Nešlo o to jak ten dotyčný vypadá. Ale co dělá a jakou má vůli sílu a odhodlání. A prostě jde a maká. Nehledě na to jestli má dobrou náladu nebo špatnou. Nebo jestli se mu chce. Kolik tam bylo lidí že se jim ani nechtělo ale prostě tam byly a pracovali. A to je na tom to úžasné že ty prostě víš že ti to pomůže, zlepší náladu. A jakmile začneš dělat pokroky tak jsi více a více šťastný!
Posilovna, běh není jenom o tom já musím pro sebe něco udělat. Nebo musím ze sebou něco dělat. Za prvé ty chceš. Tebe to tam táhne přes všechny trable, problémy protože víš že to bude lepší. Jsi na tom závislý jako lidi na televizi. ta extáze během té dřiny a jak rychle to utíka. Je neskutečné příjdeš tam a za chvíli máš odejít?! To je neskutečné. Jenom pozoruješ tu ručiču nahodinách jak ubíhá a říkš si proč..?! Kolikrát jsi rád že odejdeš po svých. Nebo že už neuděláš ani krok. Všechno tě bolí. Ale co uděláš jdeš zase protože ten pocit té bolesti už tak miluješ že je to tvoje droga. Jak to jen říct v posilovně se zfetneš a potom to na tebe působí..:) ! Většina lidí když mají prolémy, špatné nálady, deprese tak leží a neví co mají dělat. chlastají, hulí a bůh ví cé všechno. Ale lepší je se zvednou a jít se aspoň projít. Jít do fitka a nebo aspoň běhat. A pokud jste jako já tak už máte dvě hodiny dřiny za sebou a máte špatnou náladu tak jdete ještě běhat. A už po pár metrech jste tak nadopování že už ani nemůžete přestat utíkat. i když vám nohy říkají něco jiného ale mozek to potřebujete a ty poslechneš mozek. Doběhneš skoro padneš na zem ale máš úsměv na tváři a jsi tak nehorázně štastný. Že to nejde ani popsat. Jsi šťastný už při tom běhu. Uvolní se endorfín a další látky co tě ovlivňují a po zbytek dne žiješ s pocitem že ty jsi něco dokázala a že je ti neskutečně dobře...:) A to je to co lidi nepochopí!
Tak když už to nechápete nebo máte stím nějaký problém, protože jste se o to nikdy nepokusili tak prosím. Nenarážejte na lidi pro které je posilovna domov a jejich život. Oni vám taky nevyčítaji že sedíte u televize a pul dne se ani nepohnete. Nekecají vám do toho proč to děláte i kdyby oni zrovna mohly. Mají důůvod být unavení. Ale když někdo řekne že je unavený a celý den sedí u televize a počítače a ještě má narážky na to proč ten co denně maká je unavený že nemá být z čeho tak to už je na úrovni totální debility..!! :D :)
Tak se sváma zaseloučím. Musela jsem si vylít srdíčko. a Momentální myšlenku, která se mi honí v hlavě.
Včerejší leg day byl brutální ale málem jsem omdlývala tak se uvidí jestli dneska REST!!:( nebo se odpoledne pojede ještě makat...:) Ale pevně doufám vto že mi bude lépe a nebude mi tak jak včera a dneska jak mi momentálně je...:) A kdyžtak se to nažene jak mi bude na 100% dobře.
Tak ahoooj...:)
