Pokračování anorexie, uvědomění a jak se mi daří

Zrovna jsem se chystala ven, kouknu se z okna a začalo pokapávat. Tak jsem si řekla, jak jinak ten čas využít, než se s vámi podělit o další článek. Tenhle článek bych chtěla věnovat poruchám příjmu potravy, zejména anorexii. A na ukázku vám sem vložím pár jídelníčků a cvičení, jak to vypadalo v průběhu mého života. Berte to jako pokračování mého předešlého článku o anorexii. Přibližně od února mi přišli na anorexii. Ale když se to tak vezme, tak jsem delší domu nevědomky sama volala o pomoc. Ano, chtěla jsem začít normálně jíst ale ten nepřekonatelný strach a výčitky mi navyšování kalorii nedovolily. Měla nade mnou velkou moc. Ale snažila jsem se. V té době jsem ještě dojížděla na intr. Ale více času jsem trávila doma, mé tělo to nezvládalo a byla jsem náchylná na nemoce. Ale po týdnu doma jsem se s hrůzou a panikou začala balit na intr. Jak to zvládnu, však to nebudu mít vůbec pod kontrolou!!! První den snídaně v pohodě, svačinka taktéž ale oběd ten jsem už neměla pod kontrolou a nastaly výčitky, bolesti v žaludku a strach. A já nevěděla co se děje po obědě jsem svačinu jako vždy vynechala a večeře z posledních sil jsem si nachystala zeleninový! salát a více jak polovinu jsem vyhodila. Bylo mi mizerně. Další den byl podobný ale ještě horší! Ráno půlka chleba a svačinka? Vyděšená ze školy volám mamce, že mi je hrozně zle, že mám křeče a nemůžu sníst ani půlku jablka. Okamžitě odcházím ze školy a jedu k doktorce. Diagnoza M.A. a ona se ozvala-" ale ty přeci nejsi nemocná, však se podívej potřebuješ zhubnout!" A já, já ji věřila. Dostala jsem nemocenskou a zůstala doma. Jídlo mi začala chystat a kontrolovat mamka. U každého jídla výčitky, bolesti žaludku, pocit plnosti po snězení kousku rajčete a pláč. V té době jsem jedla stále porce jako pro tříleté dítě teda konečně jedla nějaké porce jídla! Ale neměla jsem kontrolu nad množstvím a počítáním. Všechny porce se mi zdály větší a rostly před očima! Já měla strach z přibírání a začala zvyšovat, zvyšovat a zvyšovat pohyb. A co se samozřejmě dělo? Já "vítězila" stále jsem hubla. Přeci nejsem na své minimální hranici tak můžu! Omyl! Já už nemohla, ale anorexie měla nade mnou takovou moc a kontrolu má rádoby nejlepší kamarádka a chtěla stále víc. A já byla její otrok a dělala to co ona poručí. Já se nechtěla vyléčit, nebyla to moje osobní volba. Já jsem přeci nebyla a (nejsem) nemocná! Při každém vážení váha byla nižší a anorexie se zaradovala. Nemohla jsem to ovlivnit byla tak silná... Co několik týdnů jsem mývala převážení u lékaře. Ne, nebylo to dobré. pokaždé má váha klesla, nebylo důležité o kolik, ale byla nižší! Čemu jsem se mohla divit, když jsem denně dělala 2 hodiny kardia a kolem 3 - 4 hodin posilování a k tomu celodenní úklidy. Každý den, pořád dokola, jako v začarovaném kruhu. Během jednoho týdne mé tělo začalo stávkovat a zhubla jsem více než dvě kila. Bylo už tak zruinované, že vše vyhazovalo a udržovalo s minimálním procentem orgány! Díky své mamce a pěti jídlům denně jsem nezkolabovala a ustála jsem to! Jak se to dozvěděla doktorka, okamžitě mě chtěla poslat na psychiatrii. Ale díky mým pokrokům mě nechala doma. Ale měla jsem ultimátum a poslední šanci! Pokud do další kontroly nepřiberu, tak okamžitá hospitalizace.A k tomu ještě zakázané cvičení! Dovolená protahovací joga a půlhodinová procházka! A o čem doktorka nevěděla, celodenní uklízení! V hlavě mi běhalo- proč nemůžu posilovat?! Já v té době neměla ale už co, měla jsem poslední zbytečky svalíků, které jsem si vycvičila úmorným cvičením! Ale má váha nestoupala, ba dokonce klesla! Jak to bylo možné?! Pátrala jsem po internetu a narazila na články o přibírání kde bylo uvedeno, že denní příjem se má pohybovat minimálně kolem 3000 - 4000 kalorii. A ze dne na den jsme navýšili, ale má váha stejně nestoupla. Ale důležité bylo, že už neklesla! Při další kontrole má váha byla stejná. Nevím jak jsem to dokázala, ale přes poslední šanci jsem díky bohu, zůstala doma. Pohyb jsem si nejspíše vynutila a klidový režim! Zdá se mi to lepší než ležet s kapačkou v ruce na lůžku... Stále jsem nechápala, proč bych měla přibírat! Výčitky přetrvávaly, pocity, že radši budu mrtvá než tlustá taky, a s každým jídlem nová hádka s mamkou! Má váha začala minimálně stoupat, věděla jsem, že musí stoupat, ale pokaždé jsem brečela a nezvládala to... Stále dokola se mnou byla a něco mi našeptávala, už jsem nevěděla co mám dělat, chtěla jsem to vzdát a poslouchat ji! Připadalo mi to lepší, než se takhle trápit. Neměla jsem sílu ani odvahu se anorexii postavit. Stále jsem se viděla tlustá a měla pocit, že ji klamu a že jsem zbytečná. Ale v té době jsem si neuvědomovala, že jí vlastně porážím tím, že jídlo nevyhazuji a nezvracím! Každý mi to pořád dokola opakoval. Ale ne! Ona prostě vyhrává! Jak nad ní můžu vyhrávat, když se mnou tak cloumá a dává mi podpásovky. Chvíli se cítím šťastná a během hodiny to celé převrátila a já si to dovolit nemohla. Neexistuje, že budeš šťastná! Stále mám strach si sednout. Při sezení musím něco dělat a proč?! Spálím přeci více kalorii! Začala jsem přemýšlet nad důvodem své nemoci, vždy existuje nějaký důvod. Ale je obtížné na něj přijít. A jednoho dne se to stalo. Já si to uvědomila. Já na něj přišla, znám důvod anorexie a konečně vím, jak vypadám! V zrcadle vidím kostru potaženou kůží. A když si představím, že to bylo o dost horší... Od uvědomění jsem začínala být schopná s mamkou vymýšlet jídelníčky. Později si chystat jídlo sama a někdy s pomocí mamky. A měla jsem dovolené posilování! YEAH!! :) Strach  stále přetrvává, ale snažím se bojovat. Konečně chci přibírat! Ano, já sama chci a začínám vypadat lépe a velké změny na sobě nevidím.:) Vypadám lépe po psychické i fyzické stránce.:) Ale stále mám strach v klidu sedět. Neumím odpočívat, neumím relaxovat, využívám každé situace k pohybu! Ano vím, neměla bych, ale bude to trvat! Příjde mi, že mám pohybu hrozně málo, a přitom se hýbu více jak lidi v mém okolí. Nemám přehled o zdravém pohybu..:/  Samozřejmě i strach z některých potravin přetrvává, ale snažím se ho překonat. :) A konečně chci přibrat, ano chci a začínám vypadat o něco lépe jak po fyzické stránce tak i psychické...:) A nejlepší je, že velké změny na sobě nevidím, nepřibírám žádné špeky, jak jsem si myslela! Začínám sílit a ovlivňovat anorexii, už nejsem její otrok! Anorexie není kamarádka, nemáme sní šťastný spokojený život. S anorexii nikdo, nikdy nebude dokonalý. Táhne nás jen na samé dno a my si myslíme, že je to tak správně. Ale nemůžu říct, že anorexii nenávidím, nebo že se mnou už není. Vždy s námi bude, ale je jen na nás, jestli budeme silnější my nebo ona. Díky anorexii jsem si uvědomila spoustu věcí a změnily se mi názory a všeobecně pohled na život a na svět. Neříká se pro nic za nic, že vše zlé je pro něco dobré. Stačí si to jen uvědomit! Prostě příjmout, poděkovat a zvládnout!!! Pamatujte, každý den je jiný, každý den je nový začátek, minulost nezměníme a do budoucna nevíme, co bude! A když to jde jednou... :)

Jídelníčky:

V době, kdy mi bylo jedno jak vypadám, úplně než jsem začala cvičit:

Nemůžu to ani rozepsat do různých jídel jedla jsem buď dvakrát denně nebo celodenně!

2 rohlíky s máslem, sýrem a kečupem/ 2 rohlíky s párkem sýrem a kečupem

pokud byla buchta tak několik kousků buchty/ čokoláda, tatranka apod...

oběd většinou nebýval a když ano, tak normální ve velké porci

2 nebo 3 rohlíky s máslem, sýrem 

V době kdy začínám cvičit jogu:

Podobně, no spíše úplně stejně jako v jídelníčku předtím!

Začátek posilování:

To jsem jídlo nijak moc neřešila, byla jsem na internátě, tak jsem jedla to co jsme dostávali a ktomu něco vlastního.

Sn: 2 chleby s pomazánkou

Sv: Ovocný jogurt, 2 loupáky a ovoce a  k tomu někdy bulka s kuřecím mase a zeleninou

Ob: Hlavní jídlo: Brambory a maso/ Knedlíky s omáčkou

Sv: Houska s pomazánkovým máslem

Po svačině: směr Lídl: čokoláda/ sladká tyčinka/ cookies

Ve: Obdoba oběda: Zapečené těstoviny s masem a zeleninou/ Rýže s omáčkou a masem

Sn: 2 chleby s pomázankou

Sv: 2 koláčky a ovoce

Ob: Rýže a vepřový závitek

Sv: houska a termix

Ve: tortelliny plněné šunkou polité sýrovou omáčkou

Po večeři u filmu: Čokoláda, chipsy, popcorn, oplatky

Neřešila jsem, kdy jím, co jím a jak jím. Hlavní bylo, že jsem jedla a bylo mi jedno co!

Začátek anorexie:

Sn: 1 chléb s pomazánkou

Sv: ovoce

Ob: Polovina přílohy a maso

Sv: nic 

Ve: Polovina přílohy a maso

Jídlo jsem měla ještě nahlášené, ale nejedla jsem vůbec sladké jídla, vynechávala přílohy nebo skoro celé a přestávám jíst bílé pečivo. Měla jsem stále strach, že jím hodně, ale přitom jsem jedla úplně minimálně nebo vůbec! Každý den posilování s vlastní váhou přibližně 40 minut!

Takhle jsem jedla doma o víkendech:

Sn: 2 nebo 3 knackerbroty s tvarohem, sýrem a zelenina nebo banán

Sv: nic

Ob: 3 - 4 malé brambory a kousek masa

Sv: nic

Ve: Žitný chléb s tvarohem, sýrem a zelenina

V anorexii:

Sn: Žitný chléb s tvarohem a sýrem a zeleninou
Sv: 2 pufované chleby s tvarohem a sýrem a zelenina
Ob: čtvrtka porce těstovin a polovina masa
Sv: nic
Ve: 2- 3 pufované chleby s tvarohem, sýrem a zelenina/

Na intru jsem měla odhlášené vše kromě obědů a z obědů jsem většinou mívala strach, tak jsem je skoro vůbec nejedla a potom výčitky, že mám jíst ještě večeře, když jsem "totálně přecpaná" . Tak z večeře byla někdy jen půlka. Nebyla jsem anorektička co by vůbec nejedla, ale jedla jsem hrozně nekalorické a netučné jídla. Vše jsem začala vážit a počítat. Můj denní příjem nemohl přesáhnout 800 kalorii a potom to šlo jenom z kopce..:/ Každý den jsem začala chodit do posilovny na kardio a k tomu ještě 40 minut posilování s vlastní váhou.

Začátek léčby doma:

Sn: žitný chléb s tvarohem a sýrem

Sv: Jogurt a ovoce

Ob: 3 malé brambory pár kousků masa a špenát

Sv: 2 pufované chleby s pomazánkou

Ve: žitnný chléb se sýrem a zelenina

Mamka měla strach mi jídlo přidat najednou, přidávala pomalu. Každý den jsem jedla to samé a ve stejných porcích. Porce mi rostly před očima a já začala přehnaně cvičit! Ale fakt moc denně 2 hodiny kardia a 2 - 3 hodiny posilování s vlastní váhou. Někdy přes den ještě nějaké posilování navíc a celodenní úklid. Sedla jsem si pouze k jídlu! 

Mé první přibírací jídelníčky:

Sn: 2 žitné chleby s tvarohem, sýrem a zelenina

Sv: Chléb, tvaroh, sýr a ovoce

Ob: Polévka a hlavní jídlo: Těstoviny s omáčkou a masem

Sv: Chléb s máslem a sýrem a ovocný salát

Ve: Salát s kuskusu, sýru, zeleniny a jogurtu

Sn: 2 chleby s burákovým máslem, zelenina

Sv: Jogurt s ovocem a 2 muffiny

Ob: Polévka, Hlavní jídlo: 2 kopečky rýže a 2 masové koule, Dezert: Kousek žitného perníku

Sv: Chléb, pomazánkové máslo a zelenina

Ve: Jáhly a restované kuřecí maso, zelenina

Měla jsem zakázané cvičení no úplně zakázané ne, mohla jsem cvičit protahovací jogu a chodit na procházky na půl hodinky. Ale kolikrát jsem ujela a skončilo to u tří hodinových procházek rychlou chůzí a opět si celý den nesednu...:/

Mé druhé přibírací jídelníčky:

Sn: 2 a půl žitného chleba a burákovým máslem, sýrem a zelenina/ ovoce

Sv: Vločky, jogurt, tvaroh a ovoce

Ob: Polévka (vývar, zeleninová) Hlavní jídlo: 2 kopečky rýže a pečené maso se zeleninou

Sv: Žitný chléb a zeleninový salát s (cottage, tvarůžky)

Ve: 2 naběračky pohanky a směs se zeleniny a cizrny

Ve2: Žitný chléb s burákovým máslem, sýrem a zelenina

Sn: Ovesná káše s ovocem a burákovým máslem a skořicí

Sv: Žitný chléb, burákové máslo, sýr a zelenina
Ob: Polévka(vývar,zeleninová, cizrnová..) Hlavní jídlo: 2 kopečky jáhel se směsí z masa a zeleniny
Sv: Žitný chléb s tvarohem, ovocem a skořicí
Ve: Zapečené polentové noky se špenátem, rajčetem a mozzarelou
Ve2: Žitný chléb s burákovým máslem, sýrem a zeleninou

Konečně! Jsem začala posilovat s vyšší váhou a snažila se zařadit dvakrát denně ovoce. Chodím na půl hodinovou procházku. A konečně si sednu, sice mám výčitky a mám problém sedět venku s kamarády nebo si číst atd.. Ale snažím se a překonávám to...:) Jídlo si chystám sama, občas s pomocí mamky! Jím vesměs každý den to samé ale snažím se zařazovat nové potraviny. A jsem schopná vařit a péct...:)

Mé začátky a střípky z minulosti...

Přeji všem krásnou, slunečno - polojasné pondělí. To nám ten víkend utekl. Ale mě to nevadí, jelikož mám prázdniny.:) Víkend byla báječný v sobotu byla hasičská soutěž s úspěšně vyhraným druhým místem! A posilování břicha a v neděli, úžasné lívanečkové ráno ála věž. Hasičský trénink, a všemi námi milovaný LEGDAY!! :)
A teď k dnešnímu článku:

Mé začátky a střípky z minulosti

Brouzdala jsem v paměti a vzpomínala na mé začátky už od mala.:) Vždy jsem byla robustní postavy, což o to v té době jsem měla zájem pouze o přejídání a válení se u televize nebo klikání myši u počítače! A to se mám potom čemu také divit!  Stále dokola jsem opakovala já jsem se tak narodila, to máme v rodině, já v životě nezhubnu! Ale mýlila jsem se. V té době mi bylo jedno jak vypadám. Potom přišel zlom a od 5. třídy jsem začala hrát závodně basket...

Od 6. třídy volejbal...

Od 8. třídy do sportovní třídy...:)

Ale byla jsem šikovná a kvůli zdravotním problémům jsem všeho musela nechat a vše jsem měla zakázané! :/ Vůbec jsem se o nic nesnažila a vrátila jsem se zpět do minulosti aneb přežírání a válení se doma. No a do toho pár hasičských tréninků a soutěží a to bylo vše! Po dokončení základní školy jsem nastupovala na intr to bylo ale to samé v bledě modrém ále konečně tu jsou velké prázdniny a já s tetou začala cvičit! Ano posilovací jogu každý den. A ani jeden den jsem nevynechala. Má postava se začala formovat a já slyšela chválu jak vypadám dobře.:) Po prázdninách jsem našla na internetu 30ti denní výzvu a řekla jsem si proč to nezkusit, možná to celých třicet dní poctivě vydržím! A já to dokázala vydržela jsem celých třicet dní. A koncem třicátého dne jsem objevila pokračování. Cvičila jsem výzvu po výzvě ale stravu jsem moc neřešila. Potom jsem si řekla změním stravování a pujde to rychleji. Omezila jsem sladké jídlo, po nějaké době úplně vynechávala. Přestala jíst bílé pečivo a vypadala jsem skvěle stačilo pár měsíců a každý den kolem 30 minut cvičení..:) Potom se objevilo pár problémů a já pomalu přestávala jíst vše a cvičila více a více. Rychle jsem zhubla a ano trpěla jsem a trpím anorexii! Dostala jsem nemocenskou bála se že přiberu i když jsem musela. A cvičila klidně i 5 hodin denně a chodila třikrát denně několik kilometrů rychlou chůzí. A co se stalo vycvičila jsem si svaly a zůstaly mi jenom zbytky svalíků po celém těle. Ne není to hloupost. Potom jsem měla dovolenou jogu a půl hodinky procházky..:/ A co jsem milovala jsem nemohla. Začala čítat články o fitness a zdravé výživě. Přečetla jsem několik stovek článků a vyžadovala zdravou stravu! :) Momentálně posiiluji hodinu s vyšší váhou a půl hodiny procházky. Jím šest porcí denně rozdělené do snídaně, svačiny, oběda, svačiny, večeře a druhé večeře. Mám pestrý jídelníček se správným poměrem sacharidů, bílkovin a tuků. Samozřejmě nastavený na přibírání..:) A konečně jsem si uvědomila jednu věc! Několika hodinovým cvičením a nejezením nebo velkým omezováním se v jídle k super postavě neprobojujete. Se cvičením to není radno přehánět a jíst to co je bio, vyhýbat se skoro všem potravinám a nejradši žít v krabici také není zrovna nejlepší! A pokud jíte zdravě s vyváženým jídelníčkem tak vaše tělo se samo nasměruje ke svému cíly a lepšímu. Dokonce i bez cvičení..:) ( Moje mamka je důkazem!) A je důležitá jedna jednoduchá rovnice= strava, trénink, výživa ani bez jedné věci to nefunguje! A je to důležité. Tak se svámi zas a opět loučím doufám že se vám dnešní článek bude líbit...:) A najdete aspoň nějakou inspiraci..:) 

Ovesno - tvarohové lívanečky

Budeme potřebovat:
Ovesné vločky pomleté 150g
Tvaroh 5 lžic
Mléko 8 lžíce/ voda
Vejce 1 kus
Bílky 2 kusy

Na ozdobení:
Arašídové máslo
Mandlové máslo
Banán
lesní ovoce
tvaroh s jogurtem
Nebo podle vaší fantazie na co budete mít chuť...:) To je nejlepší...:)

Postup:
Pomixujeme ovesné vločky
Přidáme vejce a bílky, tvaroh a mléko/vodu a vše spolu promícháme.
Lívanečky děláme na teflonové pánvi bez oleje...:)
Půl banánu můžeme rozmačkat a přidat do těsta a druhou půlku použít na ozdobení...:) Banán dodá těstu sladší chuť....:)

Lívanečky byly úžasné...:) A ozdobit si je můžete podle svoji fantazie nemusíte se řídit mnou..:) Mám je prokládané oříškovým máslíčkem, banánem, tvarohem s jogurtem a políté jogurtem a dosypané lesním ovocem...:)

Náš snídaňový stůl...:)

Moje první lívancová věž....:)  Byla výtečná...:) Ale byly celkém 3...:) Ale slušně vypadala jenom jedna...:D :)

Fitness: Hubnutí, přibírání a kondička:)

Ahoj lidičky, předem se omlouvám za moje nedostatky na blogu. Menší nedostatky na blogu. Ale je to úplně můj první blog. A abych se přiznala, tak jsem v lese. Horší jak španělská vesnice..:D A nemám s tím žádné zkušenosti. A jelikož se má blog zajímat o fitness a zdravý životní styl, tak bych také konečně mohla něco napsat k tomuhle tématu. Aspoň jak já to vidím z mého pohledu...:)

Fitness...? :)

Tak pojem fitness je přebraný samozřejmě z anglického slovíčka...:D Jako by to někdo nevěděl, "ale možná se někdo takový najde". Či já vím. U nás se to bere jako cvičení. Nezáleží na tom jaké cvičení. Může to být příkladem lehké posilování s vlastní váhou, posilování se závažím, nebo vzpírání. Pak to může být takzvané kardio jako je běh, skákání přes švihadlo, jízda na rotopedu (kole), a mnoho dalších cvičení, při kterých dosahujeme určité tepové frekvence za minutu. A jak si máme vybrat to správné cvičení? Záleží na tom, jestli si chci udržet kondičku, jestli chci přibrat (jako já..:D), nebo jako většina lidí chce zhubnou. Ale hubnout můžete i bez cvičení a jde to. Jako příklad uvedu svoji mamku..:D 

Hubnutí, přibírání a kondička..:)

Hubnutí? 

S ničím ani s nikým se to nemá přehánět. Znám lidi, kteří si myslí, že sní dva bíle! rohlíky za den a zhubnou. To je snad ta největší blbost, co jsem slyšela. I když jsem v této představě žila hodně dlouho. Pak jsou typy lidí, co si myslí, že si zajdou na půl hodinky zaběhat, jezdit na kole, projít se a během dne sní všechno a také zhubnou. Což je další hloupost protože spalujete až po půl hodině kardia. A stylem že do sebe nacpete takzvané knedlo, vepřo, zelo se šesti a zajdete si zacvičit tak to také moc nezhubnete. Nejlepší a nejúčinější mi příjde posilování dohromady s kardiem. A proč? Je to jednoduché. U kardia se zahřejeme stačí půl hodinky a začneme přibližně hodinku posilovat. Ale jakým stylem? Méně cviků a více opakování. A samozřejmě se zacílit na celé tělo. A potom opět půl hodinky kardio. A proč posilovat když chci hubnout. To je jednoduché při posilování svaly pěkně namůžeme a pracují i delší dobu po posilování takže stále spalují. A při běhu spalujete až po půl hodině běhu a to jenom po tu dobu co se mučíte a potom nic. Přesně proto máme posilovat!!! :) Ale hodně účinné jsou hity, to je druh cvičení kde střídáme kardio s posilovacím cvičení. Dáme příklad: minutu běh na místě, 30 sedu lehů, minutu skok přes švihadlo, 30 dřepů. A takhle jedeme určitý čas pořád dokola. Samozřejmě více cviků a ne jenom tyhle 4...:D Ale co strava většina lidí nasadí "brutální dietu" do toho cvičí a myslí si že jsou králové. A co se stane potom tělo se odvodní, začnou se spalovat svaly a minimální procento tuku. A potom jak zhubnou několik kilo svalové hmoty se vrátí ke starému stravování. A je tu jojo efekt kdy první kila jsou ze zavodnění organismu, a přibrání tuku. Takže je to pro nás ještě horší. Takže je důležitá strava. Nemusíme se nijak zvlášť omezovat: když jsme milovníci čokolády. Dáme si občas řádek čokolády Ne každý den celou tabulku na posezení, ale nejlépe do půl hodinky po posilování. Jen trochu zmenšíme porce a nebudeme vše dělat na tuku!! :) Nejlepší alternativa jsou vařené, dušené , pečené a restované věci...:) 

Přibírání?

A je tu přibírání. Ano, kdo by chtěl v dnešní době přibrat..? No je tu mnoho příkladů a mezi ně patřím i já...:) Určitě ale nebudeme přibírat stylem, tam chipsy, tam čokoláda, tam knedlo, vepřo, zelo se šesti. To by asi naše postava krásně nevypadala...:/ :D Ale chce to režim, něco jako u hubnutí, až na to, že náš příjem musí být větší, než náš denní výdej...:) A jaké cvičení máme u přibírání provozovat? :) To není zase tak těžké...:) Nejlepší jsou vyšší váhy a méně opakování. Můžeme denně zařadit půl hodinky procházky. Ale né moc dlouho, aby tělo nespalovalo! Takže kardio zcela můžeme vynechat! Nejlepší je si posilování rozdělit na spodní a vrchní část těla. Nebo můžeme si to rozdělit na nohy a zadek, záda a ruce a jako poslední břicho.:) Klidně i v jiném pořadí. A maximálně hodinku denně. Aby svaly rostly, je jednoduchá rovnice= výživa, trénink a odpočinek!! Bez toho to nepůjde. Nebojte, žádný tuk se konat nebude...:) Taky jsem si to myslela, ale dokonce se mi začala tvořit takzvaná buchta na břiše. :) Což jsem opravdu nečekala.:D A ne neexistuje pravidlo - já jsem jiná, já ten tuk určitě naberu! To jsem si myslela taky. Ale klid, určitě jiní nejste a ani nebudete  je to jen v naší hlavě...:) ! Tak trénink bychom tu měli a co strava. Úplně stejná, normální, můžeme přece všechno, ale ne úplně všechno v "prasečí porci" :D Ale omezovat se určitě nemusíte. Jenom váš příjem musí být vyšší než váš výdej. A základ celé stravy jsou sacharidy, potom hlavně kvalitní bílkoviny a na posledním místě jsou tuky, také kvalitní, ve formě ořechů, olivový, řepkový olej atd.. :)

Udržení kondičky a váhy?

Všichni si řeknou jooo zhubl/a jsem a mám to za sebou. To je ta nejhorší věc co můžete udělat. Kolikrát se říká že udržení naší nové váhy je ještě těžší než samotné hubnutí. A není to blbost! Ale není to tak těžké můžeme zkombinovat hubnutí a přibírání zároveň.:) Jak ve cvičení tak ve stravě. Prostě cvičit přiměřeně né moc ani málo. Pod představou že to už nepotřebuji. Jídlo né se úplně omezovat ani né začít jíst to co předtím aby jsme nezačali znova přibírat. Jednoduše mít stejný příjem jako výdej a přibírat a hubnout určitě nebudeme! :) Ale stále pohyb je důležitý, aby nám ty naše svalíky nezačaly povolovat.! :) A netvořil se nehezký tuk..! :)

Zdravý životní styl?

Co to vlastně zdravý životní styl je? Pod moji představou je to takový styl, který nám samotným vyhovuje. Skládá se z vyváženého jídelníčku, vyváženým pohybem a odpočinkem a určitém režimu, na které je tělo navyklé. Tři nejdůležitější věci! :) Když je zvyklé na 6 malých dávek denně = 6 jídel denně , je zvyklé spát 7- 8 hodin denně = spíme 7 až 8 hodin denně. Je zvyklé chodit spát ve 22:00 - 23: 00, chodíme spát ve stejnou dobu..:) Naše tělo není stroj a tohle je pro něj nejlepší. Každému ale vyhovuje něco jiného..:) A každý na to příjde sám. A jaká je strava zdravého stylu? Uplně stejná, ale musí být vyvážená. Hodně lidí dělá stále dokola stejné chyby, začnou jíst zdravě a po zhubnutí se vrátí zpět! A to je ta chyba!! Musíme si uvědomit že zdravý životní styl není dieta!! Nebo něco k čemu jsme donuceni. Je to naše vlastní osobní volba, která nás baví, která nám chutná a kterou máme rádi!!! :) Není to jenom chvilkové období ale je to na celý život.:) A jaké to má výhody? Budeme odpočatí, budeme zdraví, rychlejší, silnější, budeme působit optimisticky a hlavně se budeme sami cítit dobře.:) A sami si uvědomíme, že to je to nejlepší co jsme mohli udělat...:)

Co je to anorexie..?? :O

Ještě přes školní docházku. Jsem z češtiny dostala úkol napsat úvahu na libovolné téma. Lidé si myslí že si přečtou jeden, dva články a ví o tom všechno. Tak vám tady chci poskytnout, náhled do mysle anorektičky, která ho sama psala. Takže žádné zdroje z knížek a internetu neexistují.. :)

M. A. Aneb běh na dlouhou trať, ne-li na celý život

Můžeme přečíst desítky, stovky, tisíce, dokonce i miliony článků. Existuje i mnoho knih s tématikou mentální anorexie, bulimie, neboli takzvaných poruch příjmu potravy. Každý z nás již určitě o téhle nebezpečné nemoci slyšel. Můžeme si položit otázku: Proč nebezpečné? Je to totiž jedna z nemocí s velice vysokou úmrtností, nejen u nás, ale na celém světě.

Když se normálního člověka na ulici zeptáme, zdalipak ví, co je mentální anorexie a co obnáší. Co myslíte, že odpoví? Podle mé zkušenosti by řekl, že anorexii mají děvčata, která se rozhodnou nejíst, až vyhubnou na kost. Že je to jejich volba. Je to ale opravdu tak? A jestli ne, tak co vlastně je ta anorexie? Jaké jsou myšlenky a pocity lidí, kteří jí trpí? My jim do hlavy nevidíme. I kdybychom přečetli ten milion článků, nevíme přesně, co poruchy příjmu potravy obnášejí. Na internetu najdeme většinou jen s prominutím „bulvární žvásty“, po jejich přečtení si většina lidí myslí, že už o problematice této choroby ví všechno. Pak se není čemu divit, že se doslýcháme o dívkách, které se chtěly stát „anorektičkami“, ale nejde jim to, protože mají moc rády jídlo a nevydržely by nejíst. Můžeme najít spoustu takzvaných „PRO ANA“ blogů, kde se můžeme dočíst jídelníčky dívek, které se „rozhodly“ být anorektičkami. Radí si navzájem, jak zhubnout, nejíst, podporují se. Berou to jako svůj životní styl. Jsou to ale opravdu lidé trpící anorexií, nebo jen hloupé dívky, které se snaží být zajímavé(podle jejich názoru anorektičky) a chlubí se tím? Já bych se přiklonila k té druhé možnosti.

Tak co vlastně je ta mentální anorexie? V prvé řadě je to psychické onemocnění. Mohou jí trpět i obézní lidé, starší lidé, ženy i muži. Nejrizikovější je sice skupina dospívajících dívek kolem čtrnáctého a sedmnáctého roku života, ale nevyhýbá se nikomu. Anorektik, či anorektička si nepřiznají, že trpí touto chorobou. A už vůbec nedávají světu na odiv své jídelníčky a fotky vyhublé postavy. Nerozhodli se přes noc, já chci být anorektička a přestávám jíst. O tomhle anorexie není.

Anorexie je o hlase, který nám neustále říká: „Koukni se, jak jsi tlustá, kyneš, nežer,....!“ O očích, které nevidí realitu, ale tlustou postavu v zrcadle a čím déle se koukají, tím je tlustší. O očích, které vidí porce na talíři mnohonásobně větší, než jsou. O nepřekonatelném strachu z každé kalorie, každého gramu tuku a cukru. O nočních můrách , o strachu usnout, protože to trápení začne ráno nanovo. Tik, tak, tik, tak, před každým jídlem, o bolesti při každém polknutém soustu. O hodinách strávených cvičením a neustálým pohybem, tělo říká- už néééé, ale hlava přikazuje- musíš!!!!

A pocity anorektiků? Každý je chce vykrmit, myslí si, že si nemohou dovolit ani sousto navíc. Zajímá je jen, kolik toho snědli, co můžou sníst, co si nesmí dovolit. Každou kalorii je třeba vycvičit, jídla ubývá a cvičení přibývá. Kvůli jídlu mají tak velké výčitky svědomí, že se nemohou najíst. Raději hladoví, i když vlastně nerozeznají, kdy mají hlad a kdy jsou přejezeni. Anorexie jim bere celý jejich život. Říkáte si, jak jim může brát život? Zcela jednoduše. Najednou nemají na nic čas. Všechno musí být perfektní, pokud není, nemůžou přestat. Uzavírají se do sebe, přestávají chodit ven, straní se svému okolí a kamarádům. Je to jako bludný kruh ze kterého nelze ven. Všechny tyhle pocity den za dnem sílí. Pak se dostanou do bodu, kdy už nemohou jíst skoro nic, pomalu ani pít. A jelikož nic nejedí, ulevují svému svědomí a cítí se stále silnější. Cítí se tak, protože mají nad něčím absolutní kontrolu. Dá se to přirovnat k závislosti, které nemají nikdy dost. Nepřiznají si, že něco není vpořádku, i když je na to okolí upozorňuje. Mají zaslepenou mysl. Myslí jen na jídlo, cvičení. Vnoci nemohou spát, zdá se jim o svém největším nepříteli- jídle. O tom, jak přibírají a všichni se jim smějí. Jindy zase o cvičení, například běhají, probudí se ve dvě ráno a mají nepřekonatelnou chuť vstát a jít běhat. Jsou schopni denně strávit i pět hodin intenzívním cvičením, při minimu přijatých kalorií. I v této fázi si stále myslí, že je vše vpořádku a mají to pod kontrolou. Pokud je někdo nedonutí vyhledat odbornou pomoc, vyhladoví a vyčerpají se k smrti.

A pokud dojde na léčení? V extrémních případech končí takový člověk v nemocnici na JIP-ce, v méně závažných v psychiatrické léčebně, takových je nejvíc. Pokud vyhledá pomoc včas, stačí i ambulantní léčba s pravidelnými kontrolami u psychiatra. Začátky léčby jsou nejhorší. Veškerá naděje, která v nich zůstala, pomalu mizí. Nechápou stále, proč musí jíst, když jsou „tlustí“. Psychiku mají jako domino, nebo domeček z karet. Stačí ťuknout a začíná se bortit. Podléhají depresím a vyčítají si věci, za které nemůžou.Hledají si výmluvy a tisíce důvodů proč, jak a kam jídlo schovat, nebo vyhodit. Oni ví, že nesmí, ale ten hlas v hlavě je stále silnější, to neustálé našeptávání. Každé jídlo je bolí, každým soustem je to horší a horší. Nepopsatelné křeče v žaludku a břiše. Neustálé myšlenky, že přibírají i po malém kousku zeleniny, pocit plnosti po jednom malém bramboru. A vědět, že i přesto musí sníst vše, co mají na talíři. To je pocit beznaděje. Brečet, naříkat, že už nepolknou ani sousto, nechtějí, nemohou si to dovolit, dokola opakovat, jak jsou tlustí,tlustší, nejtlustší. Pocit, že oblečení, které mají na sobě se s každým soustem zmenšuje. Mít zakázané se sami vážit.Ztratit kontrolu nad vším, co bylo dosud celým jejich životem.

Anorexie je stále s nimi. Je jako znaménko, kterého se nelze zbavit. Myšlenky na ní pořád sílí a člověk má pocit, že už nemá sílu s ní bojovat. Někde v hloubi duše s ní ani bojovat nechce, protože se mu vlastně líbí a nějakým zvráceným způsobem ji má rád a líbí se mu jí podléhat.

Lidé, kteří se z anorexie vyléčí, možná umí dále žít normální život. Ale dá se zcela vyléčit? V mnoha případech se vrátí, nebo přejde v bulimii. Nemusí se vrátit hned, ale třeba za několik let. A myšlenky na ni v člověku zůstávají už napořád.

Já za anorektiky vidím lidi, kteří chtěli něco dokázat, ale někde se to zvrtlo a oni ztratili kontrolu. Možná si někdo z vás řekne, že to, co tady píšu , jsou jen výmysly, které jsem se někde dočetla, ale ujišťuji vás, že nejsou. Tohle všechno je opravdová anorexie. A ti lidé si ji sami nevybrali, vplížila se jim nepozorovaně do života. Kdo by si ji taky sám vybíral? Kdo by chtěl dobrovolně vstoupit do takového utrpení? Mám pocit, že nikdo z nás. A je pravda, že kdo si mentální anorexií neprošel, nebo právě neprochází, nepochopí, co doopravdy obnáší. Ale tohle bych nepřála ani svému největšímu nepříteli, nikomu z nás. Věřte mi, sama si jí procházím!!!

Úvod.. ;)

Jsem obyčejná holka, která od malička byla robustní postavy. Před dvěmi lety jsem se rozhodla se sebou něco dělat a začala jsem cvičit a hubnout. Díky daření a měnění se k lepším zítřkům jsem pokračovala stále dál. Ale jednoho dne, kvůli problémům doma, ve škole, a tak různě. Jsem propadla anorexii...:/ Ne kvůli hubnutí ale kvůli psychice. Z mých skoro 100 kilo se mi podařilo zhubnout na 58 kilo. A momentálně jsem přes půl roku doma a snažím se přibrat minimálně na 65 kilo a zvítězit. Porazit ji a žít šťastný spokojený život po boku nejbližších a mých přátel. Propadla jsem světu fitness a zdravý životní styl...:) A konečně přišel zlom a já se to teď vše snažím napravit...:) Ať už jsem konečně zdravá, nekostnatá holka, která má na svém kontě mnoho cílů a snů, které si hodlá splnit...:) ;)